Schovat se do kostela

Rozhodl se. Garry vstal a rozeběhl se jak nejrychleji uměl ke vchodu do kostela. bytosti z vesmírné lodě po něm stříleli, ale nezasáhli jej. Garry doběhl ke dveřím a otevřel je. Vběhl dovnitř a pak je zavřel.

"Není tu něco čím bychom mohli ty dveře zabezpečit?" zeptal se rychle lidí, kteří na něj překavepně civěli.

"No tak."

Na pomoc mu přišel jeden voják. Spoli s ním zadělay dveře jedním trámem.

"Snad to vydrží." řekl Garry.

"Snad jo."

"Nevydrží to," řekl jeden z lidí, "nevydrží to. měli bycho se schovat."

"A kam asi tak?"

"No přeci do těch katakomb pod kostelem," odpověděl mu muž.

"Pod kostelem jsou katakomby?"

"Ano a jsou schovány tajnými dveřmi."

"Tak proč tady jen takl sedíš a nezavedš nás tam dřív než nást tady všechny zbijou!"

Muž se zvedl došel k jedné zdi a začal do ni bušit. Po chvíli se otevřely tajné dveře.

"Rychle dovnitř," řekl jeden voják a popoháněl všechny lidi v kostele aby tam šli. jako posledni šel Garry, který za sebou zavřel. poté se vydal po schodech dolů za ostatními. Asi po dvou minutách přešel poslední schod. Ocitl se ve velké místnosti, ketrá již byla zaplněna lidmi.

Náhle se země otřásla. Nad nimi se ozval výbuch.

"Ještě že jsme se sem schovali," řekl někdo.

"Ještě že tak."

"Jak dlouho tady zůstaneme?"

"Dokud si nebudeme myslet, že to tam nahoře skončilo."

Garry si sedl na podlahu a začal se topit ve svých myšlenkách.

Přežili to? Odjeli z města? nebo jsou mrtví tak jako Jimmy? Tyto myšlenky se mu stále honili hlavou. Přál si aby žili. A také si přál, aby mu Diana odpustila. Aby mu všichni odpustili.

Pro napsání komentáře či zodpovězení ankety se vraťte na hlavní stránku povídky