„Kam vedou tam ty dveře?“ zeptal se mne mladík a ukázal rukou přes halu na ty staré z dubového dřeva a s mosaznou klikou.

„Ty vedou do mé soukromé knihovny, Danieli,“ řekl jsem a vydal se k nim. Můj společník mne ihned následoval. „Zakládám si tam spisy, které jsem sám napsal.“

„Ty píšeš příběhy?“ zeptal se a na tváři se mu objevil úsměv.

„Každý má své koníčky, Danieli, mezi mé patří psaní povídek,“ odpověděl jsem mu a zastavil před těmi dveřmi. Z kapsy jsem vytáhl svazek klíčů a vybral ten zlatý, s vyrytým znakem TFS na hlavičce.

„Chceš se podívat?“ zeptal jsem se ho a dveře odemkl. Daniel chvíli váhal, ale poté vešel do tmy a já hned za ním.