Šel jsem si lehnout. Byl jsem příliš unaven. Mají mě za naprostého idiota, kterému dělá problém zapnout kalkulačku. A já nemám náladu ani sílu jim cokoliv vyvracet či vysvětlovat.
Usnul jsem. Venku jsem jakoby z dáli slyšel nějaké hlasy. A pak jsem se probudil. Zdálo se mi, že se mi zdál sen. Tak už konečně jdi k tomu oknu, otevři je a něco řekni, volal ten hlas před tím. Nebo ne k onu, ale ke dveřím? Čekají tam na mne?
Ne. Asi se mi zdálo toto: Tak si to už konečně přečti a něco tam napiš. Když já ale nevím co. Já ani nevím, jestli se mi to opravdu zdálo nebo jsem si to jenom vsugeroval. A tak píši.
Pěkné. Jako chobotnice. Zdánlivě krátké, ale. Jenom mám pocit, že v těch jménech je tam trochu zmatek. Inu, svému osudu člověk neunikne, i kdyby se rozkrájel. Na nudličky. A co já? Mám poslechnout hlas boží?
2012
Zvuk sirény se rozléhal celým městem. Garry vyhlížejíc z okna pozoroval, jak obrovské vesmírná loď přeletěla nad jeho domem a jak zamířila do centra města. "Už to začalo," zašeptal, poté zatáhl závěsy a vešel do malé kuchyně, kde seděla jeho žena Diana s dětmi. Ty se jmenovaly Toby a Lucy.
"Co budeme dělat?" zeptala se Diana.
"Netuším," odpověděl jí a sedl si na poslední volnou židli v místnosti.
"Co když zaútočí?"
"A co když ne?"
"Proboha Garry! Co budeme dělat když zaútočí?"
"Utečem a nebo se schováme. Co jiného asi!" Garry zmlkl a Diana taky. z dlouhé chvíli ticha je vyrušil zvonek.
"Kdo to asi tak muže být?"
"Zůstaň tday s dětmi," řekl Garry Dianě a zamířil ke dvěřím. Chvíli zaváhal a pak je otevřel.
"No konečně. Už jsme myslel, že neotevřeš."
"Co tady děláš jimmy?"
"Co asi. jdu pro tebe. všechny nás povolávají do služby. Máme se okamžitě dostavit do centra."
"Ale já nikam nejdu Jimmy."
"Nepovolují se žádné výjimky."
"Ale má rodina..."
"Co se to tady děje?" zeptala se Diana, která se náhle objevila vedle Garryho.
"Jsi voják Garry. A tvou povinností je chránit naši zemi! Ať se děje co se děje, musíš jít."
"To snad nemyslíš vážně Jimmy. Garry, řekni mu, že zůstaneš s námi. Nemůžeš nás tu nechat."
"Garry, toto je rozkaz! Jestli se mnou nepůjdeš, budeš obviněn z vlastizrady."
"Cože?" vykřikla Diana. "To, že nepůjde bojovat proti bytostem z vemíru je vlastizrada? To má chcípnou jen kvůli tomu, že to řekl nějaký starý páprda?"
"Je vojákem a proto musí dělat to, co je v jeho popisu práce!"
"Garry, řekni mu, že nikam nejdeš!"
"Ne Garry, musíš jít okamžitě se mnou. To je rozkaz!"
Garry byl zticha a přemýšlel, jak se rozhodnout.
Diskuze
Chobotnice
Datum: 08.04.2012 | Vložil: Eduard Nud
Re: Chobotnice
Datum: 02.06.2012 | Vložil: TondaFS
Nevím jestli je to jenom mnou, ale i po desátém přečtení tvých komentářů absolutně nechápu, co jsi jimi chtěl říct... WTF???
Jak jsem dopadl?
Datum: 08.04.2012 | Vložil: Eduard Nud
Nezemřel jsem, ale neměl jsem k tomu daleko. Ne, klid, já ji nedočetl, pomalu ani nečetl. Jsem už na počítači dlouho a mám co dělat, abych přežil, než ho vypnu. Ale jestli se sem ještě někdy dostanu, určitě si ji přečtu. Připomíná mi to ten styl Rozpaky kuchaře Svatopluka.
