Psycholožka Joan Furgassnová sledovala, jak již předposlední pacient Slavkovského blázince odchází z její pracovny, za doprovodu dvou dozorců. Jen co se zavřely dveře, napsala si ještě pár poznámek do počítače a poté složku, patřící Terrymu Howardovi, sebrala a vrátila zpět k ostatním složkám pacientů. Čekala ji ještě jedna osoba. Mladík, který do ústavu dorazil teprve předešlého dne.

Nevěděla, jak se jmenuje ani proč se sem dostal. Přesněji řečeno,vůbec nic. Řekli jí jen, že ten hoch to nemá v hlavě moc v pořádku. Takové věci ji vždycky dokázaly vytočit. Už několikrát vedení blázince oznamovala, že ještě před tím, než k ní dovedou nového pacienta, vyžaduje všechny dostupné informace o oné osobě, aby je nemusela složitě tahat poté z ní, což většinou zabere několik sezení, protože většina pacientů ráda lže.

Joan si povzdychla a jen co se ozvalo zaklepání dveří, řekla: „Vstupte.“

Do místnosti vešli dva dozorci a mezi sebou vedli vysokého mladíka. Posadili jej na pohovku, naproti Joaninu křeslu a odešli. Hoch se usmíval a zkoumal vše kolem.

„Ahoj, já jsem doktorka Joan Furgassnová a jsem tu pro to, abych ti pomohla. Jak se jmenuješ?“

„Vy nejste Princezna,“ řekl hoch a jeho úsměv zmizel.

„Princezna?“ zeptala se Joan a sedla si do křesla naproti němu. „Ne, to nejsem. Ty nějakou znáš?“

„Ano,“ odpověděl mladík. „Tu, co mě navštěvuje v mých snech. Chce abych ji šel hledat. Abych nalezl prastarý chrám uprostřed pouště.“

„A proč chce, abys ji našel?“

„Abychom byli spolu,“ usmál se hoch a zavrtěl hlavou. „To říkala, ale já vím, že to není pravda.“

„A jak to víš?“ zeptala se psycholožka a udělala si pár poznámek do svého notesu.

„Je to jen proto, aby mi zlomila srdce.“

„Aby ti zlomila srdce?“

Mladík přikývl a pohlédl k oknu.

„Dobře. Ehm… Můžeš mi říct své jméno?“ zeptala se Joan.

„Své jméno?“ zeptal se mladík a pohlédl na ni. Psycholožka ihned přikývla.

„Abych věděla, jak ti mám říkat a kdo vlastně jsi.“

„Já?“ ukázal na sebe mladík a usmál se. „Já jsem Tonda, a jsem spisovatel.“

Abych se vyhnul případným nedorozuměním, musím uvést na pravou míru tři věci:

1. Nejsem blázen.

2. Nejsem spisovatel - pouze povídkář.

3. Vstoupili jste na mé webové stránky - Vítejte!

Abych vše shrnul a nezatěžoval tuhle, již na první pohled "skvostnou" úvodní stránku, zbytečnejma kecama, sepsal jsem vše důležité do několika bodů. Takže:

1. Ještě jednou - Vítejte na mých stránkách - snad se Vám ten povídkový úvod líbil a dočetli to až sem.

2. Na těchto stránkách najdete hlavně mé povídky, takže pokud zrovna nefandíte čtení neznámých autorů, protože nevíte, jestli ten strávený čas bude stát za to, měli byste zvážit, že navštívíte nějakou jinou webovou stránku (a poté se sem ihned vrátíte, protože změníte názor a nějakou tu povídku si prostě budete chtít přečíst)

3. Máte dotaz? -> Napiště do diskuze.

4. Přečetli jste povídku? -> Ohodnoťte a napiště komentář (DŮLEŽITÉ: Pokud přečtete jakoukoliv povídku, ale nebudete se k ní chtít vyjádřit, prosím, napiště alepoň do diskuze pod povídku - ČETL/A JSEM - to jen abych věděl, kolik lidí tu povídku četlo. P.S. - ta necelá minuta přece nikoho nezabije, Děkuji.)

5. Líbí se Vám tyto stránky? (A vlastníte Facebook účet?) -> Dejte Like (Líbí se mi)

6. Jsem blázen? -> HA! Nejsem!

7. Je tohle poslední bod? -> ANO!

Takže naposledy, Vítejte na mých stránkách, dofám, že se Vám tady bude líbit, a že pro Vás čtení mých povídek nebude jen ztrátou času.

Tonda