Víla a Skřítek
„Děláš si ze mě prdel?“ zeptal se malý skřítek a upustil džbán piva z rukou.
„Za ty prachy na to kašlu! Stanu se prostitutkou,“ řekla víla, ale skřítek už ji neposlouchal. Místo toho už vytáhl kapesník a utíral si kalhoty, mokré od piva.
„Sakra!“ řekl, když se na sebe podíval. Z další kapsy vytáhl druhý kapesník a utíral dál.
„Já ti vždycky říkala, Froderiku, abys to pivo nepil. Není se pak čemu divit, že se stalo tohle.“
„Jo jasně. Pivo může za to, že jsem si ho kvůli TOBĚ, rozlil na SVÝ nový…“ na chvíli se zamyslel a pak se opravil, „na SVÝ ÚŽASNĚ NOVÝ kalhoty a že to teď vypadá, jako bych se pochcal?!“
„Ach, Froderiku… Ty mi přímo kradeš slova od úst.“ Víla se usmála a napila se ze své sklenice, ve které už zbývala jen trocha lahodného „Kvašeného moku ze zeleného máku.“
„Doufám, že jsi spokojená,“ řekl skřítek naštvaně a posadil se na jinou židli. Pak zavolal na elfku, která obsluhovala. Během minuty byla u něj. Musela si dřepnout, aby slyšela, co po ní ten protivný malý parchant zase chce. Holt, obsluhovat ty menší byl vždycky problém.
„Dal bych si ještě jedno pivo,“ řekl Froderik a usmál se na ni.
„A máš čím platit? Co?“
„Ovšem,“ vyhrkl skřítek a vytáhl ze své zelené bundičky několik zlatých mincí. „Tady jsou.“
Elfka se natáhla po penězích. Froderik však ucukl rukou a dodal: „První pivo, potom zlato, bejby.“
Elfka zaťala v pěsti a vstala. „Bude to ještě něco?“ zdržovala v sobě vztek. Kdybych mohla, tak toho skřítka zkopu tak, že…
„Já si dám ještě ten mok,“ ozvala se víla. Svá rudá ústa protáhla do širokého úsměvu.
„Hned to bude,“ řekla elfka a odešla. Froderik se začal podle chechtat. „To jsem jí to zase natřel.“
„Já bych se jen tak neradovala,“ varovala jej víla a vytáhla si cigarety. Jednu vzala a zapálila si. Nasála a pak foukla zlatý kouř skřítkovi do obličeje. „Aby si na tebe nepočkala a nedala ti lekci.“
„Fuj! Ble!“ rozkašlal se Froderik. „Ten váš matroš je k zblití. Co do nich vůbec dávaj? Víš to? Několik trsů Šťastného listí a kdo ví kolik Nešťastné lásky.“ Skřítek se nadechl a zadržel dech. Až se mu zdálo, že už je všechen kouř pryč, nadechl se.
„Víš, ne každý dokáže kouřit to, co ty,“ řekla víla a znovu nasála.
„Jen počkej, až dostaneš raka tvých schopností, co budeš dělat pak?“ Froderik se zavrtěl na svém místě a položil lokty na stůl. Pak ho znovu obklopil kouř.
„Vždyť už jsem ti to říkala,“ řekla víla. „Stanu se prostitutkou. Na to svý schopnosti nepotřebuju.“
„A jsme zase u toho,“ zastěžoval si skřítek. Zavrtěl hlavou a ukázal na ni prstem. „Ty a prostitutka? Zbláznila ses? Jak bys to proboha chtěla dělat?“
„A jak asi?“ vyvalila oči a hodila do sebe zbytek zeleného alkoholu. „Tak jak to dělají všichni ostatní.“
Froderik se začal smát. Rukama se popadl za hlavu a pak jí několikrát bouchl do stolu.
„Co ti na tom přijde vtipnýho?“ nechápala víla. Jen sledovala, jak se skřítkovi po tváři řinou slzy.
„Ale nic, jenom…“ řekl, když se uklidnil, ale jen co tohle domluvil, začal se smát znova. Víla si odkašlala, aby upoutala jeho pozornost, ale nepovedlo se. Mezitím přišla elfka a položila jim na jejich třikrát menší stůl pití, co si objednali.
„To už je tak namol, že se tak řechtá?“ zeptala se.
„Ještě ne,“ procedila skrz zuby víla a poděkovala.
„Tak a zaplatit!“ řekla elfka Froderikovi. Ten se chvíli uklidňoval a pak jí dal pět mincí. Elfka si je vzala a odkráčela pryč. Ještě než se začala věnovat ostatním hostům putyky, dostala nápad a na tváři se jí objevil podlý úsměv.
„Tak, teď mi řekni, čemu ses chlámal,“ nařídila víla a upřeně jej sledovala.
„Dobře, dobře, jenom…“ začal skřítek a popadl do rukou džbán s pivem, „… se napiju. Jo?“ K ústům přiložil okraj nádobky a začal chlemtat jako o život.
Proboha, ten se dřív vožere, než mi to řekne, pomyslela si víla a na ex do sebe hodila mok, co před chvílí dostala.
„Tak,“ řekl Froderik a položil džbán na stůl. „Jen jsem si představil situaci, kdy by tě o tvoje služby…“ skřítek se začal usmívat a bylo znát, že jen stěží zadržuje, aby propadl dalšímu záchvatu smíchu, „… požádal, řekněme tomu třeba, mladý sexy elf. Jak bys to v TOMTO případě dělala?“ Skřítek si rukou přikryl pusu a snažil se nesmát, dokud mu víla neodpoví.
„Ty vole!“ podívala se na něj nechutně víla. „Ty jsi prase!“
Froderik opět propukl v smích. Víla se pravou rukou plácla do hlavy a nevěřícně s ní zakroutila. „Fakt, ty jsi úplný prase. Myslíš na takový nechutný věci.“
„Ale jen si to představ,“ řval smíchy skřítek, „ten by tě rozerval vejpůl, kdyby tě chtěl…“
„Tak už dost!“ bouchla do stolu víla. V očích jí byl vidět vztek. „Nejen, že jsi úplný dement, ale taky sexuální deviant! Že já se s tebou vůbec bavím!“ Víla vstala a ještě než odešla, řekla mu: „Samozřejmě, že bych dělala prostitutku jen pro bytosti stejné velikosti, blbečku!“
Skřítek se stále smál a držel se rukama za břicho. „Pozdravuj tvou šéfku Vidien. Ta tě zabije, jen co jí to řekneš. Ale hlavně pamatuj na ty krásně roztomilé dětičky a na jejich nevinná přání. Jak o ně přijdou, když toho necháš.“
„Ty malý haranty bych s velkou láskou nejradši zabila!“ houkla na něj ještě víla, než vyšla dveřmi putyky ven. Froderik se stále smál a nemohl přestat. Vydržel tak ještě půl hodiny. Pak dopil pivo, vstal a rozhodl se vydat domů. Před jeho domkem ho však čekalo malé překvapení. Ve formě projímadla v bečce od piva od jedné nevinné elfky.
Diskuze
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.