Povídka

Byl normální všední den. Budík na poličce ukazoval sedm hodin. David seděl u stolu u okna a psal. Přesněji řečeno psal povídku na svou webovou stránku. Zrovna dopsal větu, když se zarazil. Jak dál? Co má napsat aby se to čtenářům líbilo? Chvíli jen tak civěl na obrazovku počítače a poté text uložil a počítač vypnul. No co, dopíšu to zítra.

Dalšího dne, poté co se vrátil ze školy, usedl k počítači a chtěl ve své povídce pokračovat, jenže nevěděl co napsat. Chvíli jen tak přemýšlel a potom začal něco psát. Po pár minutách vše smazal a znovu začal přemýšlet. Snad nemůže být tak těžký něco vymyslet . Minuty ubíhaly a David nemohl na nic přijít. Kašlu na to, až mě něco napadne, tak to dopíšu .

A jak řekl, tak to bylo. Dny ubíhaly a on stále na nic nemohl přijít. Dokonce se zeptal několika svých kamarádů, aby mu poradili jak dál. Žádný však neměl tak dobrý nápad, aby se to Davidovi líbilo. Ten již byl celý zoufalý. Neustále si říkal, že by měl něco vymyslet, ale stále ho nenapadalo co. Po dvou týdnech usilovného přemýšlení to vzdal. Dvěmi větami povídku ukončil a chtěl se vrhnout na jinou, když ho zarazilo, že neví o čem psát. To snad ne ! David už nevěděl co dělat. Nápady ho opustily a spousta čtenářů čekala na jeho nový výtvor. Už se na to chtěl vykašlat, když vtom ho něco napadlo. Ihned sedl k počítači a začal psát.

Povídka

Byl normální všední den. Budík na poličce ....