Pojedeme k moři

Auto se opět rozjelo a odbočilo doprava směrem k moři. Všcichni mlčky seděli a doufali, že se rozhodli správně. Po dvou hodinách dorazili do jedné malé vesničky. Když projížděli městem, všimli si lidí, ležících na ulici. Všichni byli mrtví.

"Neměli jsme sem jezdit," řekl Garry a už obracel auto, když v tom se znenadání přímo před nimi objevila vesmítná loď. Garry šlápl na plyn a vracel se po dálnici zpět. Za nimi však letěla ta loď, která po nich začala střílet. Garry se snažil kličkovat, jenže po chvíli byli zasaženi. Auto explodovalo. Garry vyletěl ven a dopadl mimo dálnici. Trosky auta z ní vyletěli a narazili do stromu. Vesmírná loď nad ním proletěla, otočila a vracela se zpět.

Garry byl však ještě naživu. Celé tělo měl spálené a strašně jej bolelo. Nemohl se skoro hýbat. A křičel. Nejdříve volal Dianino jméno, potom jména svých dětí. Nikdo mu však neodpovídal. Garry se dal do pláče. Nesnesitelná bolest a smrt jeho blízkých ho dostala. Chtěl také umřít, jenže nemohl se hýbat a tak se nomohl sám zabít. V těch bolestech proležel až do noci, než z něj nevyprchal všechen život.

Pro napsání komentáře či zodpovězení ankety se vraťte na hlavní stránku povídky