Odjedou z města
"Odjedem odtud, dokud to jde."
V Dianiných očích se zableskla radost, když uslyšela tato slova. Na nic nečekala a řekla dětem: "Běžte si rychle pro své věci ať můžem vyrazit."
Děti vyběhly z kuchyně a zamířili dosvých pokojů. Garry vyšel z domu a šel pro auto. Diana zatím narychlo sbalila nejdůležitější věci, poté vzala co nejvíce jídla a nějaké oblečení. "Už máte sbaleno děti?" zeptala se, když dobalila.
"Můžu si s sebou vzít kolo?"
"Ne Toby. Na to není čas."
"Už jste připraveni?" zeptal se Garry, který stál ve dveřích.
"Jo," odpověděla mu Diana, dala mu krabici s jídlem a ten ji okamžitě dal do kufru auta. Děti nasedli do auta, v ruce držíc své nejoblíbenější hračky. Diana zatím zamkla dům. Garry usedl za volant a nastartoval. Diana rychle hodila poslední tašku do kufru a nasedla.
Auto se rozjelo prázdnou ulicí. Garry okamžitě vyjel na dálnici a uháněl po ní co nejdál od města. Byli od něj asi tak pět kilometrů, když se za nimi ozvala mohutná expoze. Garry se podíval do zpětného zrcátka. Město pomalu vybuchovalo. Nejdříve centrum a poté směrem od centra.
"Ještě štěstí, že jsme odjeli," řekla s úlevou Diana.
"Ještě to však nemáme za sebou," řekl Garry. Diana na něj pohlédla. "Kam pojedeme?"
"Co nejdál odsud."
"To vím, ale kam? Dálnice se rozdělu je na dvě. jedna jede k moři a druhá k horám."
"Kde myslíš, že to bude bezpečnější?"
"To nevím."
"Jeďmě k moři," řekla po chvíli Diana.
"Já nevím Diano. Já bych jel k horám. Tam je malá šance, že se jim schováme."
"Garry, ty jsi řidič, tak rozhodni."
"Rozhodnu se až budeme tam, kde se dálnice rozděluje."
"Dobře."
Tak tedy jeli asi kolem hodiny, když dorazili ke křižovatce. Garry zastavil.
"Tak tedy?" zeptala se Diana.
Garry odpověděl: