Tvoje povídka se mi líbila typickým "lovecraftovským" vyprávěním i atmosférou.
Asi jsem moc velkej rýpal, ale jestli je Stephan na tom tak špatně, jaktože je schopen tak barvitého vyprávění? A když je schopen takového vyprávění, co ho drží v psychiatrii, kromě fobie? Sám ví že dům je mrtvej, stačí jen odjet někam daleko, a bude to ok ne?
Dále jaktože se v ruinách domu nenašla alespoň ta díra, kterou propadl, nebo nějaký vchod, kterým chodili ti kultisté? To trosky toho domu zasypaly všechno? Když to byl oheň, který se snadno šířil a stravoval ten dům, tak by tam moc trosek nezbylo, ne? Potom kdyby jich tam moc nebylo a zároveň by požárníci i policisté byli členové kultu a schválně neuváděli v hlášeních apod., že tam žádné průlezy nejsou, proč by si doktorka v ruinách něčeho nevšimla? Chápu že to mohli zamaskovat, ale proč by předpokládali, že se tam někdo požene? Tady si toho musím domýšlet moc, proto mi to přijde nedotažené.
Možná že mě časem ještě něco napadne. :)
Jen poslední otázka. Co myslel strážník tím, že by byl nerad kdyby se jí něco stalo?
Díky za odpověď a doufám, že ti moje kritika bude přínosná. ;)